Jak vznikalo naše album :  

Začátek našeho nahrávání sahá až do prosince 2024. V tu dobu jsme měli jasnou představu – zvládneme to sami ve zkušebně. Půjčíme si potřebné vybavení, s pomocí našeho kamaráda Romana Hliněnského nahrajeme všechny stopy a hotovo. Jenže po víkendu stráveném ve zkušebně nám došlo, že to nebude tak jednoduché. Pokroky byly šíleně pomalé a my si museli přiznat, že tohle nebude cesta. Byla to ale cenná lekce – nakopla nás a ukázala, že potřebujeme někoho zkušeného, kdo přesně ví, co dělá, a má jasnou představu, kam nahrávání směřovat.

Z prvního pokusu jsme si přece jen něco odnesli. Snažili jsme se nahrát skladby po stopách, ale když jsme si to pak pustili dohromady, chyběla tomu energie, ten náš „ksicht“. Bylo to prostě takové nemastné neslané.

Milan Devinne se nabídl, že nám s nahráváním pomůže, a my neváhali. Místo s dokonalou akustikou jsme našli v kulturním domě v Třebechovicích pod Orebem, kde jsme ze všech stran zatáhli oponu a nahráli bubny, basu i kytaru najednou – tedy skoro jako naživo, jen bez zpěvů.

Zpěvy přišly na řadu o pár týdnů později, tentokrát už ve studiu u Milana Devinne. Tam vznikly i všechny hostující části:
Petr Vinklář nahrál saxofon do skladby "Hodokvas" a klarinet do "Filozo",
Lenka Smolová přidala violoncello do "Filozo",
Veronika Havel, manželka našeho basáka, se objevila ve skladbě "Co To", a nakonec i naše děti Pepíček Havel a Sára Horáková, které mají malý bonus po skladbě "Sára".

Když jsme si mysleli, že máme hotovo, přišel Milan ještě s jedním nápadem – poslat nahrávky do Prahy k panu Janu Vackovi, který spolupracuje třeba s Olgou Lounovou nebo Milanem Peroutkou. A udělali jsme dobře. Po pár drobných úpravách vznikl zvuk, se kterým jsme naprosto spokojení.

Nikdo z nás netušil, že to bude takový proces. Ale jak se říká – všechno je jednou poprvé.
 A my jsme do toho dali maximum. Tak si to užijte, dělali jsme, co se dalo! ????